Původně měla být jarní brigáda v březnu, ale kvůli koronavirové pauze se posunula až na konec května. Mezitím stačily žáby hromadně naskákat do studánky (a už nestačily vyskákat), takže hned bylo co dělat, k tomu bylo třeba vyměnit kuchyňský regál, posekat trávu a tak. Kromě toho Šíma potřeboval, aby mu někdo pomohl sníst 20 cejnů, kteří mu doma zbyli - tak jsme mu s tím pomohli. Hned bylo vidět, jak je na tom kdo s trpělivostí, protože úplně bez kostí ty ryby nebyly - ale kdo vydržel, pochutnal si. Bylo fajn se po té několikaměsíční pauze zase sejít.

Termín běžkového výletu zamluvila v Novopecenském Hvozdu Martina už začátkem října. Zima byla ještě daleko, tak jsem přislíbil účast s nadějí, že to nějak dopadne. Měl jsem štěstí, na přelomu ledna a února zbyly ze sněhu jen drobné zbytky, takže jsme tentokrát běžky z auta ani nevyndali a místo běžky to bylo zase pěšky. Ale i tak tam bylo příjemně. Vpadla do toho smska od Mazlíka, která ohlásila, že nečekaně umřel Lespan. No jo, aspoň jsme společně připili na jeho památku.